Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bylo jednou jedno město,rušné,dosti lidnaté.Jednoho dne spatřila svět pětice štěňátek zlatého retrívra.V ten den bylo slunečno a horko.Štěňátka se kojila u své mámy,která se jmenovala Jessie.Tuhle krásnou retrívřici choval pan Smith a měl ji moc rád,nedal na ni dopustit.Štěňátka pojmenoval Max,Goldík,Anee,Fred a Jessie mladší a Jessie je měla s jedním zlatým retrívrem,kterého poznala po smrti svého Ronnieho,o kterém se za chvíli dozvíte víc.Štěňátka rostla a rostla,až jim byly dva měsíce.Byl zrovna děštivý den a Jessie(máma) ležela na koberci u krbu v domku svého pána,pana Smithe.Štěňátka si hrála někde v kuchyni(po tajnu tam totiž lízala zbytek krupicové kaše,kterou pan Smith ještě neodnesl ze stolu).Pan Smith sedí v křesle v obývacím pokoji u krbu a kouká smutnýma očima na Jessie.Jessie jeho pohled zachytí a vzájemně se na sebe dívají takovým pohledem,jakoby byli vzájemně propojení,jakoby si četli myšlenky.Pan Smith byl smutný kvůli tomu,že ho dnes vyhodili z práce a Jessie má smutný pohled z toho,že je smutný její pán,kterého má tolik ráda.Abyste věděli něco o panu Smithovi,trochu vám ho přiblížím.Takže tento muž neměl snadný život.Před třiadvaceti lety se oženil,to mu bylo už třicet tři let,takže teď mu je padesát šest let.Jeho manželkou se stala úžasná žena Marcie,která přímo zbožňovala zvířata,ale nejvíc milovala právě zlaté retrívry.On sám však žádný milovník zvířat nebyl.Svoji ženu ale bláznivě miloval a ona jeho,takže si na zlaté retrívry začal pomalu zvykat a začal je mít v lásce.S Marcií si po roce chtěli pořídit vysněné miminko.Ano,podařilo se,Marcie otěhotněla a vše vypadalo,že dopadne dobře.Jenomže v den porodu nastaly komplikace..............,nastaly velké komplikace.Doktoři se pokoušeli zachránit aspoň matku,ale....nepodařilo se.Dítě a matka při porodu zahynuly.Pro pana Smithe to byla velká rána do života,největší kterou kdy zažil,a taky rána,která se už asi zřejmě nikdy nezahojí.Může ustoupit,ale ze života pana Smithe už nikdy nezmizí.Po dobu dvou let se pan Smith ve společnosti moc neukazoval.Do práce chodil,musel,jinak by se neuživil a neuživil by ani psy po své ženě.Jeho žena,jak už jsem řekla,retrívry milovala a měla jednu fenku,Jessie a psa Ronnieho,kterého však dva týdny po své paničce zajelo auto.Stalo se to tak,že šel pan Smith vyvenčit psy,šel po ulici a najednou....,najednou se z nenadání Ronnie rozběhne za neznámou paní(podobnou jeho ženě,potom,ucítil asi i stejný parfém,kterým se Marcie voněla).A protože pan Smith se z úmrtí své ženy a dítěte nedostal ani po patnácti letech(samozřejmě,že i dnes na ní myslí,ale do těch patnáci let ji pořád někde viděl,ve snu,viděl ji jak sedí na koberci,směje se na něj a mazlí se se svými psy......),tak si musíte představit,jak to s ním vypadalo po dvou týdnech!Chodil jako tělo bez duše,okolní svět moc nevnímal,a tak nestačil postřehnou prudký výběh Ronnieho.To se Ronniemu stalo osudným,rozběhl se,nestačil zaregistrovat jedoucí auto a .................a zemřel.A tak mu zbyla jen Jessie a časy doma trávil jen s ní.Postupem času si ho Jessie zamilovala,byl náhradou Marcie,a že se k ní pan Smith choval opravdu láskyplně.Kdybyste neznali jeho minulost,asi byste řekli,že tento muž musel splynout se zvířaty hned,jak spatřil svět.Ano,opravdu to tak vypadá,možná to je především tím,že právě Jessie mu připomíná jeho zesnulou ženu,její úsměv,něco,co měla moc ráda.Po delší době už Jessie důvěřoval a Jessie důvěřovala jemu na 100%.Takže už ji klidně nechal vedle sebe jít i bez vodítka.Když se procházeli nedalekým parkem,potkali milého pána,také se zlatým retrívrem.Jessie si s ním ráda hrála,a tak do parku začali chodit častěji.Jednou se pan Smith dohodl s tím pánem(který vlastnil onoho zlatého retrívra),že nechjí Jessie připustit,aby měla štěňata.A tak se taky stalo,Jessie měla, již na začátku příběhu zmíněná, štěňátka.Co ale bylo zase smutné pro Jessie bylo to,že se pan s jejím zlatým retrívrem musel odstěhovat na druhou stranu města,a jezdit za ním si pan Smith už opravdu nemohl dovolit,protože to město je celkem dosti prostorné.Možná jednou za tři měsíce,ale po delší době se stejně zjistilo,že to nemá cenu.A tak pan Smith měl doma už kromě Jessie,také její roztomilá štěňtka.K těm štěňátkům bych ještě řekla,že všechna se velmi dobře osamostatňovala,jen jedno muselo být stále s mámou.Byla to Jessie mladší.Musela být stále s mámou,nešla by na procházku bez ní,a to už jí jsou tři měsíce.Tak teď víte už něco o panu Smithovi,a tak se vraťme ke křeslu u krbu,ve kterém pan Smith sedí a smutně kouká na Jessie proto,že ho vyhodili z práce.Pracoval v České pojišťovně,bylo to sice jen takové malé postavení,ale na jídlo pro sebe,pro psy,zkrátka na všechny potřeby nutné k životu to stačilo.Ale co teď,teď už ho nikde nevezmou a důchod némá moc vysoký,takže se musí něco udělat!Šest psů plus sebe už nezvládne uživit.Musí využít toho,že to jsou ještě štěňata a pokusí se je tedy prodat.Je to smutné,ale on už také není zrovna nejmladší a šest psů,to už je dost velká zátěž.,,Asi to tak bude nejlepší"odvětí směrem k Jessie ležící u něj.Druhý den se vydává podat inzeráty,na internet,do novin,do časopisů......................Bojí se,aby pro tyhle úžasné psíky našel vhodného majitele,aby si zvykli žit bez něj a on bez nich.Jsou jim už přece tři měsíce a lidé si moc starší psy jednoho měsíce nepořizují,ale kdo ví.A překvapení,Smith nemusel čekat dlouho,po týdnu se ozvala jedna rodina,která je kupodivu chtěla,opravdu všech pět najednou.Říkali,že jsou také milovníci zlatých retrívrů a že pokud jsou tak bezproblémoví,hodní a přítulní,jak psal Smith v inzerátů,nevidí žádný problé k jejich koupi.Pan Smith měl najednu stranu velkou radost,že našel vhodné majitele(byl u nich doma,mají prostorný dům a zahradu,nedávno se nastěhovali,mají dvě malé děti,zřejmě mají i dobré finanční prostředky a vypadají opravdu mírumilovně),ale na druhou stranu pocítil ten zvláštní smutný pocit:teď už je opravdu konec,opravdu už se s nimi musí rozloučit....,ale tato rodina,která si je chce koupit naštěstí nebydlí daleko,bydlí na kraji lesa,který je odtud asi dvacet minut chůze,takže je může navštěvovat třeba každý den.Tak se tedy dohodnou na ceně a druhý den před domek pana Smithe přijíždí velý jeep s prostornám kufrem,ve kterém už je připravená i deka pro štěňata.No Jessie nebyla nadšená,dokonce byla až nepříčetná,když viděla,že jí odvádějí děti někam do neznáma....A doufám,že ji chápete,protože ztratila paničku,svěho psího přítele(Ronnie zemřel a ten druhý se kterým má tato úžasná štěňata se musel se svým páníčkem odstěhovat) a teď má přijít i o štěňátka.To ne!To nechce,ale nemůže nic dělat,ani štěňátka,která se své matky nechtějí vzdát,ale tak to bývá vždycky.Všechna štěňátka se i přes menší potíže naložila do auta,pouze s jedním je problém.Hádejte s jakým.Ano,ano,s naší malou Jessie.Máma ji střeží,tu už očividně nechce dát.Najednou se malá Jessie podívá panu Smithovi do očí.Pan Smith vidí v jejích očích strach a hrůzu,smutek,nechce prostě pryč za žádnou cenu.A protože pan Smith nepatří k těm,kteří nemají žádné srdce,dohodne se s kupující rodinou,že jim peníze za jedno štěně vrátí a ža si Jessie mladší nechá.Rodina naštěstí souhlasí a jeep odjíždí.Vzadu v kufru jsou štěňátka,drapou se na zadní sklo kufru,štěkají....,ale musí to zvládnout.Panu Smithovi se bude hodně stýskat,ale ani ne zdaleka tak jako jejich matce Jessie a sestře ,malé Jessie.Pan Smith ten den prožívá neklidnou noc,Jessie štěká,chce svoje štěňata zpět!Panu Smithovi je horko,otevře okno v obýváku a u sebe v ložnici,aby se domek trochu provětral.Zavře se v pokoji a slza mu stéká po tváři,když si uvědomuje,jak teď Jessie musí být.Najednou slyší šramot.Otevře dvěře do obýváku a tam leží malá spící Jessie,ale máma?Ta tu není.Kam zmizela?!,,Kruci,já blbec,já nezavřel to okno!"nadává si.Jessie zřejmě utekla oknem po stopě jeepu.Našla stopu před jejich barákem a té se zřajmě drží.Je sedm hodin,venku se stmívá,je takové šero.,,Vydám se ji hledat,a to rychle,jen doufám,že v tom lese nehlídá myslivec"rychle se rozvažuje.Zavře všechna okna,malou Jessie nechá spát a potichu se s baterkou odplíží z domu,který jěště jednou podotýkám důkladně uzavře.Běží lesem,po asfaltové lesní cestě,kudy asi mohl jeep jet.Najednou ale slyší výstřel,strašně se lekne,ale beží dál.Nepomýšlí raději na to,na koho ten výstřel mohl být.Běží,stále běží,v očích má slzy a v obličeji ustrašený výraz.Pak ale najednou na kraji cesty něco zahlédne,vydává to takové bolestivé ,,skřeky",jako,když se tam někdo svíjí bolestí.Rozsvítí baterku a rychle se přibližuje.Pak ale vidí,kdo to tam leží.Zastaví se,zastaví se mu téměř i srdce.Vídí tam ležet Jessie.Její zlato-smetanovou nádhernou srst zabarvila temně rudá barva.Pan Smith zbledne,oko začíná červenat,slzy mu stékají po tváři čím dál víc.Křečovitě si klekne k tělu,které zasáhla kulka z mysliveclé pušky přímo do srdce.Podívá se do tváře Jessie a tam vidí,jak na něho koukají její smutné oči a povídají:nebreč,postarej se o mou malou Jessie a vrať mi zpátky moje děti,mám vás ráda a nechci vás opustit..........,ale........najednou její srdce přestane bít,pohled se zastaví a hlava upadá na zem.Pan Smith na jednou začne řvát,celý v slzách:,,Né,nééééééééééééééééééééééé,proč?!,proč ji?!,jakej hajzl?!já ho zabiju!Jessie ne,zůstaň tady,neodcházej!Prosím!Néééééé."Její mrtvé tělo uchopí do náručí,tiskne se k němu.Pak ho uchopí a jde směrem k domovu.Cestou ale zahne do lesa,a tam začne klackama vykopávat díru,po dvou a půl hodinách práce se mu to podaří,Jessie vloží dovnitř,podívá se na ní,zatopí ji svýma slzama,a pak na ni začne házet vykopanou hlínu.,,Zítra přinesu kytičky a křížek,Jessie,nikdy na tebe nezapomenu,nikdy!"A odchází z lesa.Přijde domů okolo půl jedné v noci,a za dvěřmi už slyší štěkot malé Jessie.Otevře do vnitř a skácí se vedle ní na zem.Povídá:,,Maminka šla za tatínkem,maminka je v nebíčku,neboj.Stále tu bude s námi"ubrečeně povídá ,a pak spolu náhle usnou,Jessie v jeho náruči(v domění,že maminka se ještě vrátí).Ráno se ale probudí a máma nikde.Začne štěkat a pak se zastaví a podívá se do očí svého pána.Pan Smith v těch smutných a ustaraných očích čte jediné:Chci zpět svoji maminku,prosím,kde je?!Nemůže ale nic dělat a se slzou v oku povídá:,,Tebe už nedám,nikdy,věř mi,Jessie!

poznámka:Říkáte si,proč nešel na policii,kvůli tomu,že mu myslivec zastřelil psa.To je ale totiž jeho chyba,neměl nechat Jessie utéct.A to si bude vyčítat do smrti svého života.Našel si znovu práci,roznáší letáky.Štěňata se v nové rodině mají dobře,milují ty dvě děti,které ta rodina má a moc si s nimi rozumí.Každý den je pan Smith chodí s Jessie navštěvovat a každý den se staví u mámy.Nikdy na ni nezapomenou.......

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář